Prosinec 2017
Shrnutí roku 2017
|
Rok 2017 byl pro náš spolek vskutku průlomovým. Poprvé jsme rozšířili tvrdé jádro organizačního týmu, poprvé jsme žádali o veřejnou podporu a uspořádali nějaké nové akce. Ale vezměme to všechno popořádku.
Na začátku stála myšlenka, která se během 14 dní přetvořila na Náchodský biatlon. Akce, do které jsme poprvé zapojili i některou část veřejné správy, díky dotaci od města Náchod jsme mohli nastavit startovné na lákavých 50 korun, možná i díky tomu přišlo a přijelo přes 160 závodníků a také mnoho diváků. Možná za to nemohla naše lidová cena, ale fakt, že biatlon je momentálně český fenomén. |
|
V dalším pokračování roku proběhl čtyřlístek stálic našeho kalendáře. Postupně jsme si zahráli badminton, beachvolejbalový turnaj, naší hlavní hvězdu - triatlon a OZON. Beďas potěšil a ukázal, že se jedná o sport, který mnoho lidí chodí přes zimu hrát, byla vidět kvalita smíšených dvojic, které trénovaly pravidelně. Beachvolejbalovým turnajem jsme přešlápli, když jsme posunuli termín na červen nebo už tolik netáhne, kdo ví? :)
|
|
Během července se krystalizoval náš klenot. Ač to týden před akcí nevypadalo a celou dobu nám pršelo a lilo, tak nakonec triatlon zalilo slunko. Přípravy byly obdobné jako loňské roky, ale letos se nám stalo, že už tam nebyl chaos, všechno šlapalo jak mělo a závodníci byli víceméně spokojeni. Vyzkoušeli jsme i měření času skrze čipovou časomíru a musíme konstatovat, že se jedná o luxus, který chceme zachovat a zařadit i do dalších akcí. Letošní ročník nás obdaroval velkým počtem závodníků a na to se z pořadatelského postu koukalo tuze krásně.
Z příspěvku na fb jednoho z pořadatelů:
"Povím vám triatlonovou pohádku, chcete? :)
Už tu činnost nějaký ten pátek děláme, začali jsme v roce 2013, kdy přišel bláznivý nápad uspořádat triatlon. Výsledkem bylo 11 závodníků, trať byla označena tak, že nikdo ze závodníků neprojel trasu, tak jak měl a celé se to neslo v duchu "kámo, pojď to zkusit, bude to v cajku". Jsem rád, že něco se za těch 5. ročníků změnilo a něco vlastně vůbec ne.
Když jsme začínali, tak jsme fantazírovali nad tím, jak se nám závod bude rozrůstat a postupně z toho uděláme mezinárodní závod s prestiží převyšující naše představy. Naštěstí tyto představy už nás opustily a jsme rádi, že za 4 roky se nám podařilo rozmnožit 11 závodníků na 89 (tomu se říká produktivní reprodukce :D ) a nesnažíme se cpát se do organizátorství někam, kde nemáme vlastně co pohledávat... Přesto jsem rád, že rosteme každým rokem a každý rok můžeme říct, že letošní ročník je povedenější, než byl ten minulý.
Skrývá se za tím spousta práce a omezení volného času, což jsou komodity, které vkládáme do té akce, aby se nám vrátili ve formě úsměvů, dobrých pocitů, sportovních výkonů a zážitků, které by bez našeho přičinění třeba ani nevznikly. Pokud někdo někdy bude něco plánovat nebo organizovat, nebojte se zeptat na cokoliv, neříkám, že jsem vševědoucí, ale rád se podělím o své zkušenosti s někým dalším. Akcí, které připravují lidé z vlastní vůle, s radostí a bez vidiny zbohatnutí, není nikdy dost, protože nejčastěji jsou to akce nejlepší, nejpamátnější, nejlegendárnější. Možná se superlativy přeháním, ale já takto naše akce vidím.
Letos patří obrovské dík každému, kdo k dílu ruku přidal. Budeme se snažit náš revanš každým rokem zvětšovat, aby ta pomoc nesla i nějaké to ovoce, ač to jsou jen usmolené pomeranče, tak v budoucnu budou i velké melouny. :D
A poslední odstaveček věnuji pánovi, který vybudoval kemp Srubík. Tím je Ivan Lokvenc a pro nás zcela klíčová postava. Vytvořil krásné prostředí a místo, které jednou budou okupovat davy návštěvníků z dalekého okolí, protože to místo má svou krásu i atmosféru."
Z příspěvku na fb jednoho z pořadatelů:
"Povím vám triatlonovou pohádku, chcete? :)
Už tu činnost nějaký ten pátek děláme, začali jsme v roce 2013, kdy přišel bláznivý nápad uspořádat triatlon. Výsledkem bylo 11 závodníků, trať byla označena tak, že nikdo ze závodníků neprojel trasu, tak jak měl a celé se to neslo v duchu "kámo, pojď to zkusit, bude to v cajku". Jsem rád, že něco se za těch 5. ročníků změnilo a něco vlastně vůbec ne.
Když jsme začínali, tak jsme fantazírovali nad tím, jak se nám závod bude rozrůstat a postupně z toho uděláme mezinárodní závod s prestiží převyšující naše představy. Naštěstí tyto představy už nás opustily a jsme rádi, že za 4 roky se nám podařilo rozmnožit 11 závodníků na 89 (tomu se říká produktivní reprodukce :D ) a nesnažíme se cpát se do organizátorství někam, kde nemáme vlastně co pohledávat... Přesto jsem rád, že rosteme každým rokem a každý rok můžeme říct, že letošní ročník je povedenější, než byl ten minulý.
Skrývá se za tím spousta práce a omezení volného času, což jsou komodity, které vkládáme do té akce, aby se nám vrátili ve formě úsměvů, dobrých pocitů, sportovních výkonů a zážitků, které by bez našeho přičinění třeba ani nevznikly. Pokud někdo někdy bude něco plánovat nebo organizovat, nebojte se zeptat na cokoliv, neříkám, že jsem vševědoucí, ale rád se podělím o své zkušenosti s někým dalším. Akcí, které připravují lidé z vlastní vůle, s radostí a bez vidiny zbohatnutí, není nikdy dost, protože nejčastěji jsou to akce nejlepší, nejpamátnější, nejlegendárnější. Možná se superlativy přeháním, ale já takto naše akce vidím.
Letos patří obrovské dík každému, kdo k dílu ruku přidal. Budeme se snažit náš revanš každým rokem zvětšovat, aby ta pomoc nesla i nějaké to ovoce, ač to jsou jen usmolené pomeranče, tak v budoucnu budou i velké melouny. :D
A poslední odstaveček věnuji pánovi, který vybudoval kemp Srubík. Tím je Ivan Lokvenc a pro nás zcela klíčová postava. Vytvořil krásné prostředí a místo, které jednou budou okupovat davy návštěvníků z dalekého okolí, protože to místo má svou krásu i atmosféru."
|
Následoval podzim a s ním jsme zbourali náš těžce vydobytý Ž3 efekt, který znamenal bezvadné počasí na našich akcích, které se konaly venku. Odnesl to na(ne)štěstí OZON, který se z části jede v autě, ale i tak lilo v průběhu celého závodu, což znepříjemňovalo život. I přesto se na start dostavily všechny posádky, většina z nich v kostýmech z 20. a 30. let minulého století. Zlatý volant obhájila dvojice Köhler, Svatošová a musím uznat, že zaslouženě, protože z nich v průběhu závodu vyzařoval optimismus a dobrá nálada.
|
V listopadu jsme vyzkoušeli opět prvotinu v podobě turnaje v bowlingu jednotlivců. O prosincové zakončení roku se postaral turnaj v šipkách.
Letošní ročník lze hodnotit jedině pozitivně, protože se povedlo, co se povést mělo a zároveň jsme navázali mnoho nových vztahů a utvrdili se v tom, co děláme. Pojď sportovat i dalším roce!
Letošní ročník lze hodnotit jedině pozitivně, protože se povedlo, co se povést mělo a zároveň jsme navázali mnoho nových vztahů a utvrdili se v tom, co děláme. Pojď sportovat i dalším roce!
