Report z 10. ročníku triatlonu 2023
Ještě před vánoci, kdy jsme se ohledně triatlonu sešli, to vypadalo, že to bude velký 10. ročník, kde jsme původně mířili na 100 jednotlivců, abychom to pěkně zaokrouhlili. Všechno probíhalo v cajku, až v červnu přišel telefonát, že nastala chybka v diáři a 29.7. je v kempu svatba. Bohužel jsme protekčně nedostali přednost a tak jsme vymýšleli, co a jak dál. Osobně jsem byl připraven 10. ročník odložit na 2024, ale kluky napadlo se zastavit vedle ve Wake-surfu a zkusit nadhodit nápad závodu tam. Kluci řekli, že tam bude 1. ročník závodu na skútrech a že neví, kolik závodníků bude a jak to bude vypadat, ale že to zkusíme nějak dohodnout a skloubit dohromady.
Po 2 týdnech rozmýšlení jsme to rozsekli a začali urychleně předělávat plány na kemp vedle. Bohužel změna místa nebyl jediný klacek pod nohami (v podstatě nic se neurodilo napoprvé a všechno jsme museli hasit na poslední chvíli - něco i v sobotu pár hodin před závodem) a tak to bylo místy martýrium. Například v sobotu ráno jsem jednu chvíli byl na 90% přesvědčen, že se závodu nezúčastním, abych dohlédl na jeho průběh, ale nakonec to všechno klaplo a já sám sebe přesvědčil, že to kluci zvládnou i beze mě. A za těch pár let jen pořádání a kecání od mikrofonu to bylo dobře, strašně jsem si závod užil, ač jsem na něj neměl vlastně žádnou přípravu.
První část plavání byla hektická, aspoň ta krátká chvíle mezi rozpravou a startem, protože nás honil čas. Skútrové závody měly hodinovou pauzu a my museli počkat, až všechny plavidla budou na souši z důvodu bezpečnosti. Jen co jsme dostali zelenou, tak jsme nahnali všechny do vody, otočit na společnou fotku, nelelkovat a startovat. Pak už mám zkreslené informace na základě toho, že jsem dokázal vnímat závod jen z pohledu závodníka, takže mě minulo soupeření nejlepších na trati a spíš jsem potkával známé tváře. Úvodní start byl jako vždy drsný, hodně plavců na malém prostoru a do prvních 50 metrů se startovní pole rovnalo podle výkonnosti. Takže kdo nedostal pár kopanců buď plaval první nebo na chvostu startovného pole. :)
Po faux pas minulého roku jsme dokoupili 2 bójky a pořídili si delší lana. Díky tomu mělo plavání opravdu 750 metrů (+-20 metrů) a lze říci, že je to jedna věc, která se nám od loňska podařila odstranit. Cyklistická část byla stejná jako loni, takže zkušení závodníci moc nemuseli koukat na šipky a frčeli si, co jim síly stačili. Po vydatných deštích ze čtvrtku a pátku musím říct, že jsem trať čekal více blátivou, ale nakonec kvalita byla naprosto odpovídající a řekl bych, že na své si přišel i ten, kdo neholduje terénu. Běh prošel největší změnou. Vzhledem k změně místa jsme museli improvizovat směrem do Velké Jesenice, kde se nám podařilo omylem (opravdu) prodloužit trasu téměř o kilometr. Já osobně jsem za to p. Jirouschka proklínal, protože se nepodíval při značení do mapy, protože a teď cituji: "Já to v Jesenici znám, přece nebudou koukat do mapy."
Konec závodu poznamenala přicházející fronta a když doběhla poslední závodnice, tak už vydatně pršelo, ale každý si našel místo pod stanem. Kdo měl štěstí a šel pod pořadatelský stan, tak jsme aspoň rozdali zbytek jídla a pití a byla i nějaká zábava, takže čas utekl příjemně rychle. Na vyhlášení už vysvitlo slunce a mohli jsme předat borcům a borkám poháry. Předtím jsme ještě ocenili naše stálice, pár závodníků, kteří s námi válči už dlouho a na hodně triatlonech - díky!
A večer propukla taneční bitva na parketu při poslechu kapel - Něco chybí, Greenday revival a Furt Fajn. Celý den byl super a jsem rád, že nakonec 10. ročník nebyl v roce 2024, ale v původním 2023.
Ještě jednou všem pomocníkům, sponzorům a závodníkům, že jste přišli užít si krásnou sobotu.
Za Honzu Žáka, Pajase Pecolda a Péťu Jirouschka zdraví Michall Žák a těšíme se na 11. ročník.
Ještě před vánoci, kdy jsme se ohledně triatlonu sešli, to vypadalo, že to bude velký 10. ročník, kde jsme původně mířili na 100 jednotlivců, abychom to pěkně zaokrouhlili. Všechno probíhalo v cajku, až v červnu přišel telefonát, že nastala chybka v diáři a 29.7. je v kempu svatba. Bohužel jsme protekčně nedostali přednost a tak jsme vymýšleli, co a jak dál. Osobně jsem byl připraven 10. ročník odložit na 2024, ale kluky napadlo se zastavit vedle ve Wake-surfu a zkusit nadhodit nápad závodu tam. Kluci řekli, že tam bude 1. ročník závodu na skútrech a že neví, kolik závodníků bude a jak to bude vypadat, ale že to zkusíme nějak dohodnout a skloubit dohromady.
Po 2 týdnech rozmýšlení jsme to rozsekli a začali urychleně předělávat plány na kemp vedle. Bohužel změna místa nebyl jediný klacek pod nohami (v podstatě nic se neurodilo napoprvé a všechno jsme museli hasit na poslední chvíli - něco i v sobotu pár hodin před závodem) a tak to bylo místy martýrium. Například v sobotu ráno jsem jednu chvíli byl na 90% přesvědčen, že se závodu nezúčastním, abych dohlédl na jeho průběh, ale nakonec to všechno klaplo a já sám sebe přesvědčil, že to kluci zvládnou i beze mě. A za těch pár let jen pořádání a kecání od mikrofonu to bylo dobře, strašně jsem si závod užil, ač jsem na něj neměl vlastně žádnou přípravu.
První část plavání byla hektická, aspoň ta krátká chvíle mezi rozpravou a startem, protože nás honil čas. Skútrové závody měly hodinovou pauzu a my museli počkat, až všechny plavidla budou na souši z důvodu bezpečnosti. Jen co jsme dostali zelenou, tak jsme nahnali všechny do vody, otočit na společnou fotku, nelelkovat a startovat. Pak už mám zkreslené informace na základě toho, že jsem dokázal vnímat závod jen z pohledu závodníka, takže mě minulo soupeření nejlepších na trati a spíš jsem potkával známé tváře. Úvodní start byl jako vždy drsný, hodně plavců na malém prostoru a do prvních 50 metrů se startovní pole rovnalo podle výkonnosti. Takže kdo nedostal pár kopanců buď plaval první nebo na chvostu startovného pole. :)
Po faux pas minulého roku jsme dokoupili 2 bójky a pořídili si delší lana. Díky tomu mělo plavání opravdu 750 metrů (+-20 metrů) a lze říci, že je to jedna věc, která se nám od loňska podařila odstranit. Cyklistická část byla stejná jako loni, takže zkušení závodníci moc nemuseli koukat na šipky a frčeli si, co jim síly stačili. Po vydatných deštích ze čtvrtku a pátku musím říct, že jsem trať čekal více blátivou, ale nakonec kvalita byla naprosto odpovídající a řekl bych, že na své si přišel i ten, kdo neholduje terénu. Běh prošel největší změnou. Vzhledem k změně místa jsme museli improvizovat směrem do Velké Jesenice, kde se nám podařilo omylem (opravdu) prodloužit trasu téměř o kilometr. Já osobně jsem za to p. Jirouschka proklínal, protože se nepodíval při značení do mapy, protože a teď cituji: "Já to v Jesenici znám, přece nebudou koukat do mapy."
Konec závodu poznamenala přicházející fronta a když doběhla poslední závodnice, tak už vydatně pršelo, ale každý si našel místo pod stanem. Kdo měl štěstí a šel pod pořadatelský stan, tak jsme aspoň rozdali zbytek jídla a pití a byla i nějaká zábava, takže čas utekl příjemně rychle. Na vyhlášení už vysvitlo slunce a mohli jsme předat borcům a borkám poháry. Předtím jsme ještě ocenili naše stálice, pár závodníků, kteří s námi válči už dlouho a na hodně triatlonech - díky!
A večer propukla taneční bitva na parketu při poslechu kapel - Něco chybí, Greenday revival a Furt Fajn. Celý den byl super a jsem rád, že nakonec 10. ročník nebyl v roce 2024, ale v původním 2023.
Ještě jednou všem pomocníkům, sponzorům a závodníkům, že jste přišli užít si krásnou sobotu.
Za Honzu Žáka, Pajase Pecolda a Péťu Jirouschka zdraví Michall Žák a těšíme se na 11. ročník.
