Jak (ne)dělat triatlonový závod
Celkový obraz závodu a výsledek, se kterým jsme v sobotu odpoledne skončili, rozhodně neodpovídá realitě posledních 14 dní. Začněme však od začátku.
V sobotu 24.7. se na Rozkoši uskutečnil už 8. ročník triatlonového závodu. Oproti minulým ročníkům nám letos zasvítilo na trať i nějaké slunce a teplota ve stínu se blížila 30°C. Což znamenalo dvě věci. My, pořadatelé, se rozplývali, že nikdo neklepe kosu a na afterparty bude vše v pořádku a závodníci věděli, že bez vody v bidonu to tentokrát neprojde.
Cesta k 8. ročníku však započala dříve než v sobotu. Letos nám při přípravě chybělo to pravé nadšení, energie a možná i trochu motivace. Jak se závod blížil, tak se všechno vracelo k normálu. V týdnu před závodem už to zas byl koncert, který jsme zdirigovali lépe než kdy předtím. A sobota? Vše relativně připravené už kolem 10. hodiny dopolední. To je náš nový rekord a tak byl čas si i na chvilku odpočinout a nechat dobrovolníky dělat svou práci. Znalost místa a zkušenosti z minulých let samozřejmě dělají mnoho, ale i tak jsem na celý organizační tým pyšný.
Samotný závod proběhl tak rychle, že než jsem se nadál, bylo vyhlášení. Po půlhodině na břehu doplaval poslední závodník, všichni v bezpečí na souši, mezitím už hořel souboj na trase kola, kde někteří jednotlivci i štafety zaznamenali obrovské posuny. Trasa byla podobná té loňské s mírnou změnou u technického úseku kolem potoku Rozkoš. Po chvilce, kdy v kempu zůstali pouze diváci, přijeli vedoucí závodníci a začala poslední část triatlonové skládačky. Na trase tentokrát závodníky netrápilo bahno, ale vyprahlá poušť na louce za kempem. Červená barva na tvářích mnoha běžců dávala najevo, že k přehřátí organismu není daleko.
V čase 1:28:07 doběhl první závodník ze štafety Wikov a vylepšil o 6 minut čas loňského vítěze štafet. Po chvilce v čase 1:34:00 doběhl i první jednotlivec Tomáš Polívka, následovaný Lukáš Vostrovským a Lukášem Gregorem. První ženou v cíli byla Daniela Tylšová v čase 1:48:29 následovaná Markétou Zeiskovou a Ráďou Krtičkovou, která ve finiši porazila Evču Richtrovou o 26 setin.
Ještě jednou děkujeme všem, kdo má i tu sebemenší zásluhu na letošním ročníku. Osobně mám před závodem negativní myšlenky, jestli všechna ta námaha stojí za to, ale zatím vždy jsem si po závodě odpověděl, že sakra jo!
Závodem a vyhlášením naše akce neskončila. Ještě nám zahrály kapely Good company a Greenday revival, které nám trošku ztížily nedělní úklid, protože se na ně pařilo parádně a ráno se vstávat nechtělo, ale jako v minulém odstavci to rozhodně po vystřízlivění stálo za to.
Celkový obraz závodu a výsledek, se kterým jsme v sobotu odpoledne skončili, rozhodně neodpovídá realitě posledních 14 dní. Začněme však od začátku.
V sobotu 24.7. se na Rozkoši uskutečnil už 8. ročník triatlonového závodu. Oproti minulým ročníkům nám letos zasvítilo na trať i nějaké slunce a teplota ve stínu se blížila 30°C. Což znamenalo dvě věci. My, pořadatelé, se rozplývali, že nikdo neklepe kosu a na afterparty bude vše v pořádku a závodníci věděli, že bez vody v bidonu to tentokrát neprojde.
Cesta k 8. ročníku však započala dříve než v sobotu. Letos nám při přípravě chybělo to pravé nadšení, energie a možná i trochu motivace. Jak se závod blížil, tak se všechno vracelo k normálu. V týdnu před závodem už to zas byl koncert, který jsme zdirigovali lépe než kdy předtím. A sobota? Vše relativně připravené už kolem 10. hodiny dopolední. To je náš nový rekord a tak byl čas si i na chvilku odpočinout a nechat dobrovolníky dělat svou práci. Znalost místa a zkušenosti z minulých let samozřejmě dělají mnoho, ale i tak jsem na celý organizační tým pyšný.
Samotný závod proběhl tak rychle, že než jsem se nadál, bylo vyhlášení. Po půlhodině na břehu doplaval poslední závodník, všichni v bezpečí na souši, mezitím už hořel souboj na trase kola, kde někteří jednotlivci i štafety zaznamenali obrovské posuny. Trasa byla podobná té loňské s mírnou změnou u technického úseku kolem potoku Rozkoš. Po chvilce, kdy v kempu zůstali pouze diváci, přijeli vedoucí závodníci a začala poslední část triatlonové skládačky. Na trase tentokrát závodníky netrápilo bahno, ale vyprahlá poušť na louce za kempem. Červená barva na tvářích mnoha běžců dávala najevo, že k přehřátí organismu není daleko.
V čase 1:28:07 doběhl první závodník ze štafety Wikov a vylepšil o 6 minut čas loňského vítěze štafet. Po chvilce v čase 1:34:00 doběhl i první jednotlivec Tomáš Polívka, následovaný Lukáš Vostrovským a Lukášem Gregorem. První ženou v cíli byla Daniela Tylšová v čase 1:48:29 následovaná Markétou Zeiskovou a Ráďou Krtičkovou, která ve finiši porazila Evču Richtrovou o 26 setin.
Ještě jednou děkujeme všem, kdo má i tu sebemenší zásluhu na letošním ročníku. Osobně mám před závodem negativní myšlenky, jestli všechna ta námaha stojí za to, ale zatím vždy jsem si po závodě odpověděl, že sakra jo!
Závodem a vyhlášením naše akce neskončila. Ještě nám zahrály kapely Good company a Greenday revival, které nám trošku ztížily nedělní úklid, protože se na ně pařilo parádně a ráno se vstávat nechtělo, ale jako v minulém odstavci to rozhodně po vystřízlivění stálo za to.
Trasy jednotlivých částí triatlonu
"Pojď sportovat!"
